Články

Spiritualita Božího dětství

Myslím si, že Vincenc Pallotti, římský kněz prohlášený svatým v roce 1963, nemá štěstí na svou ikonografii. Kdysi mi moje sestřenice řekla: „Nenos mi, prosím, ten obrázek, na kterém je sv. Vincenc ve skleněné rakvi.“

Když jsem před lety nastoupil do Společnosti katolického apoštolátu, obdarovali nás buď posmrtnou maskou sv. Zakladatele, nebo hořkosladkým obrazem kostnatého a chladného pátera Vincence. Bylo skoro nemožné si představit, že se tento svatý dokázal nahlas smát, bavit se, vytvářet srdečné vztahy. A přece pocházel z radostné Itálie, kde slunce a vinná réva formují lidskou povahu. Občas přemýšlím, jak Brazilci nebo obyvatelé jižní Ameriky snáší takové podobizny sv. Vincence Pallottiho. Možná, že právě takové obrazy „chladí“ jejich horké povahy. Možná, že já – vychován v klimatické oblasti, kde je dlouhý podzim a zima - vyhledávám „slunečné“ obrázky svatého.

3. setkání UKA 1.12. 2018

Níže je text úvodu ke knížce „Zajeď na hlubinu se sv. Vincencem Pallottim“ (autoři: P. Krzysztof Kralka, SAC a Anna Maria Kolberg, OV), která bude příručkou pro vstupní formaci v roce 2019. Tento úvod byl také součásti přednášky během setkání. Celý záznam setkání můžete poslechnout zde: 1. část, 2. část 

2. setkání UKA 3. 11. 2018

Zde je text přednašky o Mariusze Leszko, SAC.

Setkání UKA 6. 10. 2018

První setkání zajemců o Unii se uskutečnílo 6. 10. 2018 na faře v Radešínské Svratce. 

Otec naší rodiny

Existují různé rodiny. První je ta základní, ze které jsme všichni vyšli a ke které možná stále patříme, nebo ji tvoříme jako otec, matka, syn nebo dcera. Toto je rodina, která je základem všech ostatních rodin. Existují totiž ještě jiné rodiny. Třeba národ – také do jisté míry může být jako rodina (říká se přece někdy, že vlast je jako matka, a o nějakém velikánu, že je otcem národa). „Děti“ jedné vlasti mluví stejným jazykem, mají stejnou historii, kulturu a zvyky. Je ale možné také říct, že všichni lidé na celé zemi jsou jednou velikou rodinou a pro sebe navzájem jsou bratři. Proč? Protože otcem všech je dobrý Bůh a matkou Panna Maria. Pán Ježíš učil: „Budete se modlit: Otče náš…“ Je to veliká věc pro člověka prožít pravdu, že Pán Bůh je jeho otcem… Kromě těchto třech rodin existuje také mnoho jiných: rodinou je každá farnost, diecéze, řád. Rodinu tvoří třeba jezuité, dominikáni, františkáni atd. Každý řád měl svého otce – zakladatele. Rodinou jsou také pallotini – společnost kněží, bratří a laických spolupracovníků. Zakladatelem a otcem této rodiny je sv. Vincenc Pallotti.

Duchovní závěť Pallottiho

Duchovní závěť v podobě dopisu je text, který napsal Vincenc Pallotti v září roku 1840, když pobýval v diecézi Osimo. „Dopis“ nalezený a otevřený hned po smrti Pallottiho (22. 01. 1850), byl od té chvíle pokládaný za jeho duchovní závěť.

Úvodní komentář
Dne 30. července 1840 (čtvrtek) se Pallotti vydal na cestu do dvou diecézí: Cingoli a Osimo (region „Le Marche“; cca 20 km od Osimo se nachází Loreto). Jel tam na pozvání kardinála Jana Soglia Ceroni (který byl biskupem těchto diecézí), aby vedl exercicie pro diecézní a řeholní kněze.

Pallotti nejdříve přijíždí do Macerata, do domu Kněží Misionářů, potom jede do Cingoli (6. srpna tam je už několik dní), následně se vrátí zase do Macerata (pravděpodobně právě tam prožívá slavnost Nanebevzetí Panny Marie), potom jede do Appignano, kde bude do 19. srpna, a nakonec (koncem srpna) přijede do Osimo.

Bůh a člověk Vincence Pallottiho

Od začátku světa se člověk ptá po Bohu. Po Bohu se – po celý svůj život – ptal také sv. Vincenc Pallotti. Nemůžeme však mluvit o Bohu Pallottiho a vynechat člověka. Pallotti neodděloval Boha od člověka. Pro něj platilo: „Čím blíž k Bohu, tím více člověka a čím blíž k člověku, tím více Boha.“ Proto také když se sv. Vincenc ptá Boha: „Kdo jsi?“, hned se také ptá: „A kdo jsem já před tebou?“ Pallotti v podstatě nedokáže pojmenovat a nazvat Boha, přesto věří, že pro člověka je nejen dobré, ale také nezbytné se o to snažit. Pallottiho oblíbeným obrazem Boha, který lze nejčastěji najít v jeho textech, jsou slova: „Bůh, nekonečná láska a milosrdenství“. 

Hledej Boha a najdeš ho

„Hledej Boha a najdeš ho. Hledej ho ve všem a najdeš ho všude. Hledej ho v každé době a najdeš ho vždy.“ Těmito slovy sv. Vincenc Pallotti vyjádřil své vnitřní a náboženské přesvědčení.

Mnozí z nás věřících křesťanů se mohou pod tato slova podepsat. Považujeme to skoro za samozřejmost, že Bůh je „nad“ námi a „kolem“ nás. On je konečnou příčinou všeho, co existuje. Přítomnost Boha vysvětluje realitu a dějiny. O mnoho těžší je pro nás uvědomit si a prožít pravdu, že Bůh je v nás. Sice jedním dechem spolu se sv. Augustinem opakujeme, že Bůh je nám blíž než my sami sobě, ale přece jenom ve vnitřní zkušenosti cítíme v sobě prázdnotu. Samozřejmě občas přichází chvíle duchovního povznesení. Zkušenost prázdnoty má ale také svůj smysl. Je to dobrý práh, který je nutné překonat, abychom zakusili…

Široké srdce

Jakou mírou měřit člověka? Mírou fyzických sil? Mírou smyslů, které mu umožňují kontakt s okolním světem? Mírou hospodářské aktivity nebo ekonomické šikovnosti?

Otázku na míru, kterou můžeme měřit člověka, položil 3. června roku 1997 papež Jan Pavel II. ve Varšavě. A dal na ni odpověď. Člověka je třeba měřit mírou srdce. Mírou člověka, jeho velikosti nebo malosti, je srdce.

Jistého dne člověk, který vykonával hospodářskou činnost, se obrátil na duchovního Mistra s prosbou, aby mu řekl, jak by měl žít. Mistr řekl: „Jako ryba umírá na bezvodé zemi, tak i ty umíráš, když tě pohltí záležitostí tohoto světa. Ryba se musí vrátit do vody a ty se musíš vrátit k samotě.“ Člověk, který byl obklopen různými zájmy, z toho byl zděšen: „Musím tedy opustit své zájmy?“ „Ale ne, věnuj se nadále svým záležitostem a vejdi do sebe, do hloubi svého srdce.“ Jiný mistr – Adam Mickiewicz – učil: „Měj srdce a dívej se do srdce.“

Svatý apoštolátu laiků

Otec Vincenc byl v církvi poslem Ducha Svatého, když věřící všech stavů a každého společenského postavení vyzýval, aby se společně s duchovními spojovali a vytvořili velkou armádu víry a lásky pro rozšiřování veškerých dobrých děl a pro rozšíření víry po celém světě.

Nebyly to plané řeči. Svatý Vincenc opravdu chtěl, aby všichni věřící spolupracovali s duchovními v rozmnožování děl milosrdenství a šíření víry dle svých možností – skrze ekonomickou pomoc nebo modlitbu; a proto také založil Unii katolického apoštolátu, ve které by všichni našli pro sebe vhodné místo.