Články

Sv. V. Pallotti - zpovědník papežů

„Tato povinnost je pro mě pokořující ctí, protože jsem se nikdy necítil hoden plnit takový úkol. Podivuhodné jsou cesty Páně, kdo je dokáže pochopit?“ – říkal o. Mariusz Paczóski, františkán, o své službě zpovědníka Svatého otce, Benedikta XVI. Připomenu, že zpovědník emeritního papeže zemřel v Římě 20. června roku 2012.

Pallotti - veliký ctitel Panny Marie

Svou vnitřní mariánskou úctu opatroval a rozvíjel Pallotti po celý svůj život. Veliký vliv měla rodina a zvlášť významná byla výchova jeho hluboce zbožné matky. Na hlas matky, která svolávala své děti ke společné modlitbě, první vždy přiběhl a vedle ní poklekl malý Vincenc. Se sepnutýma rukama, vážný a soustředěný nahlas recitoval „Otče náš“, „Zdrávas“ a ostatní modlitby. Předbíhal své bratry a s velikou silou se bil do prsou a s pohledem upřeným nahoru, k obrazu Matky dobré rady, před kterým se obvykle rodina modlila, volal: „Svatá Maria, udělej mě statečným!“ A tato slova, k dojetí své matky, opakoval mnohokrát.

Půst v životě Pallottiho

Pallotti se nepostil jenom pro samotný půst, pro zdraví nebo pro krásu. Půst, podle Pallottiho, patřil k duchovní dimenzi. Pallotti hlásal s pevným přesvědčením, že život věřícího člověka by měl být následováním života Ježíše Krista. Proto také všechny úrovně pozemského života Ježíše Krista, tak jak byly popsány v Evangeliu, by měly být předmětem následování. Jeho myšlení, city, chování a konání, vše by mělo najít svůj odraz v křesťanském životě. Proto pokud se Ježíš Kristus postil, měl by také křesťan vyzývaný k následování Krista zachovávat ve svém životě půst.  

Víra v životě Pallottiho a pallotinů

Rok Víry je dobrou příležitostí, abychom se podívali na naši víru: jak věříme? Čím je víra pro mě jako pallotina? Co to znamená být věřícím pallotinem? Tyto otázky nás mohou zavést do hloubky, dovolit jít dále než ustálené formy a schémata.

Když sv. Vincenc Pallotti pozoruje a následně komentuje evangelický „hold mudrců“ zapsaný v Evangeliu podle Matouše, říká: „Ó svatí mudrcové, když jste vstoupili do nejšťastnější jeskyně v Betlémě, nepohoršili jste se, když jste našli hledaného Mesiáše v chudém Děťátku sotva přikrytém skromnými plenkami, v náručí jeho skromné Matky, v chudé jeskyni, uprostřed chudých pastýřů, ale podrobili jste svůj intelekt poslušnosti víry a poznali jste pod přikrývkou bídy, ponížení a lidské slabosti Krále slávy, Spasitele světa a pravého Syna Božího. Děkujeme vám za ten krásný příklad, díky kterému nás učíte, jakým způsobem by se měl lidský rozum podrobit víře v nepochopitelné tajemství Boha. Zároveň vás prosíme, abychom i my dosáhli takovou duchovní sílu a stálost srdce, aby ani klam chyb, ani nepořádek citů, ani žádné jiné pokušení, vnitřní nebo vnější, nepřičinilo se k otřesu ve svaté víře“ (OOCC VI, 215-216).

110 dní v dešti Božího milosrdenství

Přesně 10. července 1839 stál sv. Vincenc Pallotti u vrat kláštera kamaldulů. Mnich v bílém hábitu ho pozval dovnitř. Cesta z Říma uplynula rychle. Pallottimu bylo tehdy 44 let. Později o svém pobytu v Camaldoli Pallotti napíše, že to pro něj byla doba největšího utrpení, ale zároveň čas, kdy na něm spočinul déšť Božího milosrdenství.

Kněz je ten, kdo velmi věří v Krista

K novokněžím 2013

Už několik měsíců v církvi prožíváme Rok víry, ohlášený papežem Benediktem XVI. K této příležitosti papež vydal Apoštolský list Porta Fidei (PF), ve kterém napsal, že víra je „naším celoživotním společníkem, který nás uschopňuje, abychom stále novýma očima vnímali úžasná díla, jež pro nás Bůh činí“ (PF, 15), že „znamená rozhodnutí být s Pánem a žít s ním“ (PF, 10).

Takové rozhodnutí naším jménem učinili naši rodiče a křestní kmotři, a potom se stalo naším osobním a svobodným rozhodnutím. Jednoho dne jsme se rozhodli „být s Pánem“ (PF, 10), abychom s Ním zůstali a žili „ve společenství“ (PF, 13). Tímto způsobem začala naše uvědomělá cesta víry, která může trvat až do chvíle, kdy skrze smrt projdeme do věčného života, který je „plodem zmrtvýchvstání Pána Ježíše“ (PF, 1). Z tohoto základního rozhodnutí vyrůstají další, mimo jiné, žít ve společenství katolické církve.

Primiční mše sv. P. J. Davida, SAC (kázání)

Drazí bratři a sestry v Kristu.

Je pro nás všechny velkou radostí slavit tuto šťastnou událost primiční mše svaté našeho novokněze, spolubratra, otce Jana Davida. Naše Generální konsilium prožívá velkou radost společně s Provincií Krista Krále ze spolubratra, kněze z této země, z České republiky. Drahý otče Jane Davide, pallotinská rodina, která se radovala z tvého zasvěcení se jí, je dnes spojena se zdejší křesťanskou komunitou a s tvou vlastní rodinou, aby zakusila první plody svátosti kněžského svěcení, které jsi obdržel z Boží milosti.