Články

Duchovní závěť Pallottiho

Vydáno: 20.1.2015 | Autor: Wojta

Duchovní závěť v podobě dopisu je text, který napsal Vincenc Pallotti v září roku 1840, když pobýval v diecézi Osimo. „Dopis“ nalezený a otevřený hned po smrti Pallottiho (22. 01. 1850), byl od té chvíle pokládaný za jeho duchovní závěť.

Úvodní komentář
Dne 30. července 1840 (čtvrtek) se Pallotti vydal na cestu do dvou diecézí: Cingoli a Osimo (region „Le Marche“; cca 20 km od Osimo se nachází Loreto). Jel tam na pozvání kardinála Jana Soglia Ceroni (který byl biskupem těchto diecézí), aby vedl exercicie pro diecézní a řeholní kněze.

Pallotti nejdříve přijíždí do Macerata, do domu Kněží Misionářů, potom jede do Cingoli (6. srpna tam je už několik dní), následně se vrátí zase do Macerata (pravděpodobně právě tam prožívá slavnost Nanebevzetí Panny Marie), potom jede do Appignano, kde bude do 19. srpna, a nakonec (koncem srpna) přijede do Osimo.

Duchovní poznámky Pallottiho (Lumi – „paprsky světla“) nás informují, že v srpnu Pallotti těžce onemocní a nemocný je ještě v září. Nevíme, co to bylo za nemoc, ale víme, že nemoc byla tak těžká, že Pallotti mnoho dní ležel v posteli, beze mše svaté a bez breviáře. Pod datem 15. 09. 1840 Pallotti píše: „Modlitba měla za cíl, aby z této nemoci – a zvlášť z největšího utrpení, že jsem tolik dní byl beze mše svaté a breviáře – měl Bůh největší možnou slávu.“ (OOCC X, 375; Výběr z Písem III, 216). Podle P. Francesco Moccia SAC způsob písma Pallottiho ze dne 12. září 1840 naznačuje, že byl tehdy ještě stále nemocný.

Text z 12. 09. 1840 nasvědčuje tomu, že Pallotti myslel na okamžik smrti, kterou stále vnímal jako chvíli, ve které by se cítil nedokonalým a neschopným k velebení Boha: „S co nejhlubší touhou souznít s Tvou nejsvětější vůlí bych rád, ó můj Bože, teď a navždy v každém, neskutečně malinkém okamžiku Ti obětoval všechny modlitby a zásluhy Ježíše, abych spolu s opravdovou milostí uschopňující mě k tomu už nikdy neudělat ani tu nejmenší nedokonalost, obdržel dar dlouhého života, a pokud by to bylo možné, dokonce i věčného života, plného největší plodnosti. Abych také mohl po celém světě podporovat vždy všechna díla, ke Tvé větší slávě.“ (OOCC X, 374; Výběr z Písem III, 216). O několik řádků dál Pallotti obnoví úkon důvěry Bohu a podrobení se Boží vůli.

Jak velmi blízké byly Pallottimu myšlenky na okamžik smrti, nasvědčuje jeho text, ve kterém předává svou první a poslední vůli určenou všem tvorům, která se týká dobra, které neučinil ve svém životě: „O den nebo dva později jsem si uvědomil, co mohu udělat vůči pravdě, že jsem ve svém životě neučinil nic dobrého, a přitom jsem učinil tolik zla. Napadlo mě, abych napsal prosbu všem tvorům, ať doplní dobro, které jsem neudělal, a odstraní důsledky zla, které jsem způsobil. Vyjádřil jsem tím svou první a poslední vůli následujícím způsobem: První a poslední moje vůle, vyjádřená ve formě prosby všem tvorům. Tváří tvář blížící se smrti, v každém okamžiku, já, Vincenc Pallotti…“ (OOCC X, 379; Výběr z Pisem III, 218).
Zároveň, během zmíněné nemoci, zakusil Pallotti bezpečné a jisté důvěry, že tato jeho nemoc je přípravou k obdržení a přijetí bohatých milostí: „Když jsem ve městě Osimo ležel nemocný, Bůh, který přes mou nesmírnou nehodnost ráčil milostivě nade mnou bdít, ve svém nekonečném milosrdenství mě naplnil jistotou a pevnou důvěrou, že když navštěvoval své tvory nějakým utrpením, přizpůsoboval je tím k přijetí bohatých milostí.“ (OOCC X, 424; Výběr z Písem III, 236-237).
V takovémto kontextu nemoci v Osimo vzniká Duchovní závěť, známá také jako text (podle prvních slov): Nella mia morte (V mé smrti).
V záhlaví dopisu napsaného na osmi stránkách se nachází text, ve kterém autor chtěl, aby se dopis dostal do rukou adresátů, vyjmenováni jsou adresáti a cíl dopisu:

Doslova: „V mé smrti nejmilovanějším mým bratrům Společnosti katolického apoštolátu, aby se snažili Společnost šířit celým srdcem, celým rozumem, celou duší a všemi svými silami.“

Hlavní část dopisu (rozděleného do dvanácti bodů) obsahuje „poslední vůli“ Zakladatele, která se týká díla a myšlenky jeho duchovního odkazu. Vliv na napsání této duchovní závěti měly určitě nejen okolnosti těžké nemoci a příprava na smrt. V textu si lze také všimnout toho, že si Pallotti uvědomoval těžkosti týkající se realizace díla. Přes to svěřuje Pallotti vše jen Bohu a má úplnou jistotu, že Zbožná Unie je dílem Božím a je v souladu s Boží vůlí.

Starost o vývoj Zbožné Unie, kterou lze cítit z Duchovní závěti, a vědomí problémů korespondují s tím, co Pallotti napsal před měsícem (když byl v Cingoli), v dopise určeném P. Rafalovi Melia, P. Josefovi Marinonimu a milovaným bratřím v Kristu z domu u kostela Sv. Ducha (dopis ze dne 06. 08. 1840): „Vaše horlivost, vaše láska k bližním a vaše křesťanská otevřenost k přijetí evangelijní dokonalosti a připravenost k opravdovým dílům, směřujícím k větší slávě Boží a užitku duší, oživuje všechny city mého bídného srdce a je stále v myšlenkách mého ubohého rozumu. Když jsem byl mezi vámi, měl jsem všemi možnými způsoby podněcovat ve vašich srdcích svaté a drahocenné ctnosti, jenomže pokud jde o to, vždy jsem byl vinen hříšnou nedbalostí. Teď ale i přes reálnou skutečnost mé nedbalosti, satan, nepřítel dobra a zrádce duší, mohl by opovážlivě rozsévat koukol melancholie, nudy, špatné nálady, roztržitosti a nedbalosti ve zbožných cvičeních. Nade vše se snaží to vždy činit jako rozsévač nesvárů, pod záminkou nepřítomnosti atd.

Prosím vás ve jménu lásky, abyste toto předcházející varování přijali se synovskou a bratrskou láskou, tak jako já vám ho chci s láskou bratrskou a otcovskou poslat tímto dopisem, aby vám je udělil váš Anděl strážný.

Jsem si jistý, že když budete tímto způsobem varováni a správně nasměrováni, jak teď jste, nezanedbáte využití žádného duchovního prostředku, abyste vždy zvítězili nad pekelným pokušitelem. Doufám proto, že po mém návratu vás všechny, toto malinké Kristovo stádce, najdu nedotčené jakoukoliv ranou, která by byla způsobena šípy nepřítele.

Zachovávám vás všechny v Bohu, zůstávám s vámi v Bohu, objímám vás a pozdravuji v Bohu, miluji vás v Bohu a v Bohu se naleznu s vámi vždy spojen ve vší vaší práci, abychom se v Bohu sjednotili v nebeském království při zpěvu o Božím smilování na věky.“

Originální text Duchovní závětí sv. Vincence Pallottiho v italštině se nachází ve vydání Všech děl (Opere complete) sv. Vincence Pallottiho: Opere complete, sv. III, s. č.: 23 – 33.

Nella mia morte

Ve chvíli mé smrti mým nejmilovanějším bratrům Zbožné Unie katolického apoštolátu, ve snaze, aby se ji snažili rozvíjet a vkládali do toho celé své srdce, rozum, duši a všechny své síly.

1. Náš Pán Ježíš Kristus, veden svým nekonečným milosrdenstvím, kvůli zásluhám a přímluvě své Nejsvětější Matky, Neposkvrněné Marie, andělů a svatých, bez ohledu na mou nehodnost, kterou lze změřit jen ve světle jeho nekonečné dokonalosti, ráčil učinit, že jsem od začátku mohl patřit ke Zbožné Unii katolického apoštolátu, vzniklé v Římě se souhlasem vyšší církevní moci a odevzdané k péči Nejsvětější Marie Královny Apoštolů, pro vývoj, obranu a šíření zbožnosti a katolické víry.

2. Zbožná Unie katolického apoštolátu vznikla soukromým způsobem v roce 1834, a tehdy k ní patřilo jen několik osob. Poté byla v roce 1835 schválena, nejdříve dopisem eminence kardinála vikáře, potom dopisem excelence Mons. viceregenta a nakonec samotným Svatým otcem, také písemně, během audience udělené kardinálu vikáři Svatým otcem, který je zástupcem našeho Pána, Ježíše Krista.

3. S cílem očistit Zbožnou Unii křížem utrpení, náš Pán, Ježíš Kristus dopustil, aby na začátku byl cíl Unie představen jen několika krátkými slovy. Důsledkem toho jisté osoby, které nepochopily správným způsobem podstatu, úkol a cíl Zbožné Unie, ovlivněné falešnými pojmy (které satan nezanedbává vytvářet v hlavě některých lidí, aby tímto způsobem kladl překážky Božím dílům), začaly usilovně bojovat proti Zbožné Unii. Díky tomu nastala dokonce situace, kdy Zbožná Unie jevila příznaky agonie. Toto vše ale bylo velmi potřeba, aby dílo Boží mohlo na sobě nést obraz našeho Pána, Ježíše Krista Ukřižovaného. Ale právě ve chvíli, kdy se zdálo, že Zbožná Unie zanikne, začala projevovat známky nového života, v souladu s tím, co právě vidíme v dílech, která jsou ze své podstaty Božím dílem.

4. Byl už rok 1839 a vše, co se týká podstaty, úkolů a cíle Zbožné Unie, nebylo ještě v písemné podobě. Musím přiznat, že můj neuspořádaný způsob života zapříčinil, že to nebylo uděláno. Přesto náš Pán, Ježíš Kristus, mi ráčil projevit své milosrdenství a řídil okolnosti tak, že když jsem v den slavnosti slavných knížat apoštolů šel po delším ranním zpovídání z domu, abych udělal jistý skutek milosrdenství, několikrát jsem zjistil, že plivu krev. To se stalo také následující den, v den památky sv. Pavla apoštola, byla to neděle. První den jsem o tom nikomu neříkal, ale druhý den jsem to už říct musel. V důsledku toho jsem několik dní pobýval pod lékařskou péčí v Římě a potom 10. července tohoto roku 1839 jsem odjel do svaté poustevny velebných otců kamaldulů nad Frascati s nadějí, že ve své laskavosti mi Bůh v tomto svatém ústraní udělí světlo pro napsání všeho, co se týká Zbožné Unie katolického apoštolátu. Mou naději posilovala úcta k poslušnosti a vědomí zásluh pramenících z poslušnosti vůči zpovědníkovi. Jsem totiž přesvědčen, díky víře, kterou mi ve svém milosrdenství Bůh udělil, že když poslouchám svého zpovědníka, poslouchám Boha, který mluví skrze něj.

5. Po mém příchodu do svatého ústraní, stejného dne – 10. července – Bůh veden svým milosrdenstvím udělil mi vnuknutí, abych se nejdříve během několika dnů snažil dát do pořádku stav mé bídné duše. V tomto čase jsem byl ponořen do nesmírného moře Božího milosrdenství (teď a vždy všechny prosím, ať skrze své modlitby mi vyprosí milost využít to všechno, jak to chce Bůh) a zapsal jsem několik stránek pro potřeby mé bídné duše. Následně, díky milosti našeho Pána, Ježíše Krista, díky zásluhám a přímluvě Nejsvětější Panny Marie, apoštolů a svatých, jsem začal psát Stanovy Zbožného Domu milosrdenství, který byl založen v Římě Zbožnou Unií katolického apoštolátu.

6. Po několika dnech od doby, kdy jsem začal psát Stanovy pro tento Zbožný Dům milosrdenství, začal mě Bůh – veden svým nekonečným milosrdenstvím – navštěvovat tak velice bolestným utrpením a dovoloval mi pociťovat jeho tíhu tak živě, že jsem je začal považovat za největší ze všech mých utrpení, jaké jsem zažil a snášel ve svém životě. Postupně, jak utrpení sílilo, náš Pán Ježíš Kristus ráčil probouzet v mém bídném a nejnevděčnějším srdci živý cit víry, že právě tento čas utrpení mě připravuje správným způsobem k obdržení osvícení od Boha.

7. Když jsem skončil psaní Stanov Zbožného Domu milosrdenství, během čtení v životopisu Nejsvětější Panny o tom, jak se apoštolové po Seslání Ducha Svatého vydali do různých stran světa, aby tam hlásali svaté Evangelium, náš Pán Ježíš Kristus v mém rozumu vytvořil pravdivou představu podstaty a úkolů Zbožné Unie, přizpůsobené všeobecnému cíli, kterým je vývoj, obrana a šíření zbožnosti a katolické víry. Ke konci psaní mi Pán dal poznat ještě jiný cíl, vlastní a speciální, zohledňující časové okolnosti. A když jsem to napsal, tehdy Pán dal pochopení toho všeho jak mně, tak mému zpovědníkovi, kterému jsem všechno svěřil k jeho moudrému a autoritativnímu posouzení, přijímaje jeho názor jako vůli samotného Boha. Ostatní sluhové našeho Pána Ježíše Krista, kteří se jenom zběžně seznámili s podstatou díla Zbožné Unie, tak jak to bylo napsané, měli také stejný názor.

8. Moji nejmilejší otcové a bratři v našem Pánu Ježíši Kristu, musím vám vyznat, a vždy bych to měl vyznávat před vámi a všemi tvory, že i když v moci schválení mým zpovědníkem bych měl mít opravdové vnitřní přesvědčení (a opravdu je mám), že vznik a šíření Zbožné Unie je v souladu s Boží vůli, zároveň ale jsem přesvědčen, že v důsledku mé nehodnosti, kterou lze změřit jen ve světle nekonečné Boží dokonalosti, zasloužím si, aby mi náš Pán Ježíš Kristus vůbec neudělil milost podporovat a šířit tuto Zbožnou Unii. Přesto ale doufám, že od Božího nekonečného milosrdenství obdržím ještě větší milosti, přízeň a smilování.

9. I přesto, že náš Pán Ježíš Kristus ráčil ještě zjevit jisté milované duši, že vše, co bylo napsané o Zbožné Unii, vzniklo z Jeho vnuknutí a že se mám dočkat chvíle, kdy ji uvidím dostatečně silnou a rozšířenou, a také že je toto dílo spojené s Jeho největší slávou, přesto musím konstatovat, že vždy mám opodstatněné důvody, abych měl obavu, že v důsledku mých hříchů a nespočetných, odsouzení hodných protivení se milosti, byl jsem a můžu být stálou překážkou pro toto dílo a že si můžu zasloužit (vlastně už teď si to zasloužím), aby Bůh zkrátil můj život, aby v důsledku mého, odsouzení hodného zanedbání dílo Boží nedoznalo ani nejmenší škodu. Proto také prosím, teď a vždy, a chci také prosit po své smrti (která se ke mně každou chvíli přibližuje) vaši lásku a vaši horlivost, nejdražší otcové a bratři v ukřižovaném Ježíši Kristu, abyste se odevzdali práci kolem trvalého vzniku a co nejrychlejšího a nejúčinnějšího šíření Zbožné Unie, jako kdybyste vy všichni byli sami vybráni naším Pánem Ježíšem Kristem za její zakladatele, šiřitele a pečovatele na této zemi. A prosím vás také jako možné orodovníky, když už se – díky Božímu milosrdenství – budete nacházet v království věčné slávy. Snažte se dělat vše, co jen můžete, a věnujte se tomu dílu, jako se všichni svatí zakladatelé a zakladatelky věnovali vzniku, šíření a upevňování svých institutů všeho druhu. Navíc, ať vás toto dílo zajímá tak, jako se náš Pán, Ježíš Kristus, a Jeho Nejsvětější Matka, svatý Josef, nejčistší její snoubenec, apoštolové a učedníci zajímali o vznik a šíření církve katolické, apoštolské a římské. Prosím ještě vaši laskavost, v případě, že se kvůli mým hříchům bude možná opožďovat dodatečné upevnění a rozšíření Zbožné Unie na mnoho let a během tohoto času někdo z vás z tohoto světa odejde, abyste se všichni shromáždili ve spojení s naším Pánem Ježíšem Kristem, abyste ve jménu našeho Pána Ježíše Krista vybrali jinou osobu místo zemřelého. Aby ale mohlo dojít k jednomyslné volbě, deset dní se vroucně modlete a pokud možno, během těchto deseti dnů se všichni setkávejte před naším Pánem Ježíšem Kristem, nacházejícím se v Nejsvětější svátosti, nebo v soukromém oratoriu. Dejte si dobře pozor na to, abyste zvolili opravdového Božího služebníka, proniknutého evangelijním duchem našeho Pána, Ježíše Krista. Dělejte to stejným způsobem a pokaždé, když v důsledku smrti někdo už mezi vámi nebude nebo když z jakékoliv jiné příčiny někdo nebude schopen plnit díla nutné pro Zbožnou Unii. Aby se nikdy nestalo, že se k vaší skupině dostane vlk převlečený v kůži beránka, dejte si pozor, abyste nepřijímali nikoho, kdo dříve neprokáže dostačující důkazy nejhlubší pokory, co nejdokonalejšího pohrdání světem, co nejdokonalejší lásky k evangelijní chudobě a dokonalé a rozumné náboženské horlivosti.

10. Otcové a bratři, nejdražší v našem Pánu Ježíši Kristu ukřižovaném, buďte silně přesvědčeni, že díla, která by měla rozvíjet Zbožná Unie katolického apoštolátu, jsou velmi nutná, a přinejmenším velmi užitečná pro katolickou církev: a to je již dostačujícím důvodem, aby se s nimi spolupracovalo ze všech sil, nakolik to jen je možné.

11. Vroucně vás proto prosím, zamyslete se ve světle lásky našeho Pána Ježíše Krista ukřižovaného nad díly Zbožné Unie a buďte přesvědčeni, že mohou být uskutečněna, protože jsou užitečná a nutná k šíření Boží slávy, k posvěcení duší a také pro pomoc našim potřebným bratrům, i když někteří – ztotožňující díla Zbožné Unie s jejím cílem, si myslí, že jsou velmi těžce uskutečnitelná. Pamatujte si ale, že v souladu s podstatou Zbožné Unie jsou tato díla jen prostředky k cíli.

12. Základním cílem, zvláštním a odpovídajícím potřebě doby, je však formování duchovních a řeholníků v horlivosti o slávu a užitek duší. Nikdo nemůžu popřít to, že je to opravdu potřeba dnešní doby. Pokud se totiž uznává, že je nutné, aby v katolických zemích znovu rozkvetla víra, opravdová láska, křesťanská morálka uskutečňovaná prakticky v životě, aby zavládl ve společnosti pořádek opřený o bratrskou křesťanskou lásku a správné podřízení se světské moci – aby bylo možné toho všeho dosáhnout, je k tomu nutné mít duchovní a řeholníky, kteří by měli vzdělání a plnost opravdově evangelijního a apoštolského ducha. Pokud se dnes v pohanských zemích pozoruje u místních tak příznivá náklonnost k našemu katolickému náboženství, je pro dobré využití této situace – která vznikla díky Božímu milosrdenství – nutné, aby svatá římská církev tam poslala – dle potřeby – odpovídající množství kněží diecézních a řeholních, zapálených opravdovým apoštolským duchem. A i kdyby dokonce Bůh, veden svým nekonečným milosrdenstvím, sám obrátil ke katolické církvi všechny pohanské národy, i tehdy by mezi nimi museli být dobří pastýři, kteří by o ně pečovali a sloužili jim svatou evangelijní službou. Všeobecný koncil, který svolává papež, řízený papežem nebo jeho delegátem a potom schválený Kristovým zástupcem, by byl něčím velice užitečným pro katolickou církev; kolik ale je těžkosti s jeho svoláním a uskutečněním! Totiž, aspoň částečně by bylo možné nahradit koncil rozvojem, rozšířením a uskutečněním díla Zbožné Unie, povzbuzujícm zároveň duchovní a laiky k zachování aspoň toho, co předává a nařizuje tridentský koncil a všechny předpisy svaté matky církve katolické, apoštolské a římské. Nakonec prosím všechny nebeské dvořany, a především Neposkvrněnou Matku, Nejsvětější Marii, Královnu apoštolů, aby s odvoláním se ke všem nekonečným zásluhám našeho Pána Ježíše Krista a všech zásluh celé církve vítězné, očišťující se a bojující, v čase a ve věčnosti neustále a účinně prosili Otce i Syna i Ducha Svatého, aby ráčili učinit, aby Zbožná Unie v celém světě plodně, rychle a neustále se šířila a upevňovala k větší slávě Boží a k většímu posvěcení a spáse všech duší – a přinejmenším, aby prosili za to, aby Bůh byl veleben a duše celého světa byly posvěcené, tak jak Bůh si zasluhuje velebit a jak duše mohou být posvěcené nekonečnou mocí zásluh našeho Pána Ježíše Krista. Prosím také za to, ať se šíří úcta k Nejsvětější Marii, andělům a svatým takovým způsobem, jak si to zaslouží Bůh, aby byl veleben ve své Nejsvětější Matce, dceři a nevěstě, Marii, v andělech, apoštolech a svatých a ještě nekonečně více, jak jen může být veleben nekonečně nesčetnými tvory od celé věčnosti po celou věčnost. Bože můj, nedokážu už víc říct, ale pokud se Ti líbí, veden svou nekonečnou lásku, řekni to sám. Učiň to takovým způsobem, abych nikdy nepřišel o Tvou svatou lásku, i když si ji nekonečně nezasloužím. Učiň zároveň, abych vždy zůstával ve stavu trpícího poutníka, který je spalován neustálou touhou dojít k cíli, bez možnosti to uskutečnit, a vidět Tebe ve Tvé slávě; udělej to tím víc, že jsem si v každé nekonečné chvíli zasloužil nekonečné peklo. Pane, oslav sám sebe svým odvěkým světlem a mě naplň hanebností, tresty, utrpením, urážkami, a to mi stačí. Oslav svou Matku, anděly, svaté a celý lidský rod – mě naplň hanebností, tresty, utrpením, a to mi stačí. Amen.

Zpět

Svědectví

P. Richard Henkes SAC

Časopis Apoštol Božího milosrdenství
Logo Logo Logo Logo Logo

KONTAKTY

Komunita v Jámách (diecéze brněnská)
Otcové pallotini
Jámy 71
592 32 Jámy
tel. +420 566 502 855

Komunita ve Fulneku (diecéze ostravsko-opavská)
Otcové pallotini
Kostelní 111
742 45 Fulnek,
tel. +420 566 740 122