3. setkání UKA 1.12. 2018

Níže je text úvodu ke knížce „Zajeď na hlubinu se sv. Vincencem Pallottim“ (autoři: P. Krzysztof Kralka, SAC a Anna Maria Kolberg, OV), která bude příručkou pro vstupní formaci v roce 2019. Tento úvod byl také součásti přednášky během setkání. Celý záznam setkání můžete poslechnout zde: 1. část, 2. část 

Zajeď na hlubinu se sv. Vincencem Pallottim

9. ledna 1835, během modlitby po mši sv., měl římsky kněz Vincenc Pallotti vnitřní osvícení. Duch Svatý mu dovolil uvidět církev, jaká je: církev vyhaslé víry, studené lásky, ve které chybí evangeličtí dělníci, ve které vyhasl prvotní zápal hlásání Krista. Na druhé straně viděl Pallotti církev takovou, jaká byla na začátku a jaká by měla být podle příkazů Krista. Církev živá, ve které každý je povolaný k tomu, aby hlásal Krista, aby o Něm svědčil v prostředí, ve kterém žije. Díky této zkušenosti Pallotti nabídl novou formu křesťanské angažovanosti v církvi. Jeho úsilí směřovalo k tomu, aby získal zpět laiky, kteří byli odsunuti na okraj. Chtěl, aby se cítili součástí církve a byli za ni zodpovědní, aby také oni hlásali evangelium. Těmto touhám obětoval celý svůj život a realizoval je s velkým zápalem. Proto založil Unii katolického apoštolátu, která měla shromažďovat laiky, kněze, řeholníky i církevní hierarchii, aby společně pracovali na duchovním obrození světa.

Pallotti přesně věděl, že aby se to mohlo stát, je potřeba se vrátit do večeřadla. Je třeba prožít s apoštoly i Marií seslání Ducha Svatého. Vždyť přece v den Letnic se zrodila církev, která plná moci vyšla ze skrytu a začala odvážně hlásat, že Kristus vstal z mrtvých. Pallotti věděl, že aby se církev obnovila, potřebuje nové vylití Ducha Svatého. Jeho starost o církev vycházela z přikázání lásky. Mnohokrát opakoval: Láska Kristova nás vybízí. Jestliže jsem křesťanem, pak mým prvním úkolem je milovat Boha i bližní. Jestli druhý člověk nepoznal Boha nebo jeho víra vyhasla, pak právě přikázání lásky mě popohání k tomu, abych hlásal tu radostnou zvěst o tom, že Bůh je, že je Láskou.

Pallotti žil v XIX. století a viděl, že způsoby, které měla církev, aby hlásala evangelium, jsou málo účinné a neatraktivní. Rozhodl se hledat nové metody. Věděl, že aby bylo možné účinně hlásat Krista, nemůže to člověk dělat sám. Věděl, že je k tomu potřebné silné společenství. Je to podobně jako s provázkem – když je jen jediný, je velmi jednoduché ho přetnout a zničit, když ale z mnoha provázků spleteme lano, je silné a pevné.

Pallotti měl za to, že každý, bez ohledu na to, kým je, může hlásat Krista. Ten, kdo žije v rodině, učí se nebo pracuje, může svědčit, že je křesťanem, a tím již přibližovat lidi k Bohu. Nejsou důležité vzdělání, znalosti teologie nebo řečnické schopnosti. Základní je svědectví života. Jako příklad takového apoštolátu dával Marii. Nehlásala kázání, neučila o pravdách víry, a přesto ji církev nazývá Královnou apoštolů. Proč? S velikým odevzdáním se účastnila spasitelné oběti svého Syna a v souladu se svým stavem přispívala k rozšiřování víry i zobecnění Božího království. Během svého života převýšila zásluhami všechny apoštoly. Proto každý člověk, který se podle svých možností stará o oživování a rozšiřování víry v Krista, si může zasloužit jméno apoštola, a to, co bude dělat, bude apoštolátem. Na to málokdo v církvi pomyslel! To bylo to nové, co Pallotti nabídl!

Svatý papež Pavel VI. v kázání řekl: „Vincenc Pallotti byl zvěstovatelem budoucnosti… Téměř o sto let předešel odhalení následujícího faktu: ve světě lidí světských, do toho času pasivních, letargických, bojácných a neschopných se vyjadřovat, existuje veliká energie ke službě dobru. Svatý zaklepal na svědomí laiků, jako se klepe na dveře.“  A to znamená, že sv. Vincenc byl vnímavý, moudrý a nesmírně odvážný. Můžeme ho započítat k velmi pracovitým a nekompromisním svatým. Je možné se o tom přesvědčit, když přečteme apoštolský dekret papeže Jana XXIII. přiznávající blahoslavenému Vincenci Pallottimu úctu patřící svatým.

Jsou myšlenky „pracovitého svatého“ dobrým nápadem pro formaci lidí, tak často zahlcených prací a zaneprázdněných všednostmi? Samozřejmě! Za prvé, když je někdo svatý, znamená to, že je v nebi, a tam neznají únavy ani přepracování. Za druhé: jestliže Vincenc svědomitě a s láskou pracoval na zemi, znamená to, že uměl ocenit hodnotu věčného slavení. Jedním slovem je zde pozvání k „zajetí na hlubinu“ se svatým Vincencem Pallottim. Svaté hodnoty a blízkost Boha s jistotou pomohou najít pokoj, který dnešní člověk mnohdy hledá.

Tato formace je rozdělena do 13 témat. Každému tématu je věnováno 5 dnů. Mezi setkáními každého měsíce budou obvykle tři témata (ale jednou to budou 4 témata a jednou jen jedno – to je dáno tím, že dubnové setkání je posunuto o dva týdny). Tak tedy během měsíce budeš mít možnost se 15 krát setkat z „kapitánem“ Ježíšem a popovídat si o své víře. Ve svém „palubním deníku“ najdeš úryvky dopisů „důstojníka“ Vincence a také Boží Slovo a místo na poznámky. Zvláštním hostem na cestě bude „apoštol národů“ – náš „důstojník“ rezervoval ve svém životě i v písemnostech pro sv. Pavla zvláštní místo. Listy sv. Pavla byly těmi, po kterých sahal sv. Vincenc nejčastěji. Od něj se budeme učit – podobně jako sv. Vincenc – apoštolátu pro spásu duší: umírat sobě, abychom žili pro Boha, s láskou spojovat úsilí.

Pod vedením Ježíše Krista vyplouváme „lodí“ našeho života na „hlubinu“ Božího zjevení v naší každodennosti. Slova sv. Vincence budou jako „kormidlo“, které pomáhá udržet správný směr, jeho modlitby budou jako „slunce“, otázky po každém rozjímaní budou jako „kotva“, která nám pomůže se na chvíli zastavit, abychom odkryli pravdu o sobě, Slovo bude životem pro naše „plachty“ – rozhodnutí, a slova sv. Pavla jako námořnické písně – opakované, abychom si je zapamatovali.

Ad HOnorem Jesu! – AHOJ Námořníci!   

Zpět