Výzva sv. Vincence Pallottiho

V roce 1835 se římský kněz Vincenc Pallotti obrátil na katolickou společnost v Římě s pozváním ke vstoupení do řad členů Unie katolického apoštolátu. Pallottim hluboce pohnula slova sv. Pavla: „aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1 Tim 2,4)

Dne 9. ledna roku 1835, po odsloužení mše svaté, Pallotti obdržel Boží světlo, které jej ujistilo, že Bůh touží, aby vzniklo v církvi nové dílo Unie katolického apoštolátu. Boží vůle se uskutečnila. Unie katolického apoštolátu byla schválena dne 4. května roku 1835 kardinálem vikářem Karlem Odeschalschim a následně dokumentem papeže Řehoře XVI., podepsaným 11. července roku 1835.

Na jubileum 200. výročí narození sv. Vincence Pallottiho (1995) připravila pallotinská rodina poselství zpracované na základě výzvy z května roku 1835:

Při pohledu na aktuální stav světa, který máme před očima, a dokonce přes viditelné zlo a protivenství v něm, vidíme v něm velikou touhu po Bohu.

Čas je vhodný a srdce dnešního člověka je připravené pro přijetí a rozvíjení daru víry: Zdvihněte oči a podívejte se na pole, jak bělí ke žním, ale stále je málo dělníků! Žeň je sice hojná, ale dělníků málo!

Ježíš Kristus nám ukazuje dva způsoby péče o dělníky, kteří by pracovali na žních. První je vroucná modlitba: „Proste proto Pána žně, ať pošle dělníky na svou žeň!“ (Mt 9,38) Druhá je život v lásce: „Kdo přijme proroka, protože je to prorok, obdrží odměnu proroka; kdo přijme spravedlivého, protože je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého.“ (Mt 40,41) O účinnosti modlitby nelze pochybovat. Podobně jisté je to, že v Božích očích apoštolské úsilí proroka nebo apoštola má stejnou hodnotu jako člověka, který je přijímá a podporuje.

Proto je výzva k probouzení vědomí apoštolského povolání u všech věřících naléhavým úkolem také v naší době. Odpověď na tuto výzvu se vyjadřuje ve společné modlitbě, životě v duchu bratrské lásky, v angažovanosti v díle evangelizace a také v pozvání všech lidí dobré vůle k činění toho všeho, aby se tímto způsobem společně budovalo Boží království a všichni lidé byli vedeni k jednotě víry v Krista. Rozum a zkušenost učí, že dobro činěné jednotlivci je omezené, neúplné a krátce trvající a že dokonce nejušlechtilejší úsilí jednotlivců nedokáže přinést velký plod, pokud není spojené a nasměrované ke společnému cíli. Proto také vzniklá Unie katolického apoštolátu.

Vám všem, kteří setrváváte v Unii katolického apoštolátu, jsou tedy znovu a nově svěřeny úkoly upevňování, předávání a rozšiřování víry v Boha. Láska Kristova nás žene k uskutečnění těchto úkolů a přiklad Panny Marie, Královny apoštolů, je vroucím povzbuzením.

Vám všem, kteří jste v Unii katolického apoštolátu, byl svěřen úkol sjednocovat a koordinovat evangelijní činnost skrze modlitbu a skutky lásky. Tento úkol se netýká jen členů Unie, ale také všech, kteří jakýmkoliv způsobem chtějí spolupracovat při uskutečňování této veliké mise.

Na tomto apoštolském poslání mohou a měli by se podílet všichni: muži a ženy, mladí a dospělí, kněží, řeholníci a věřící laici. Neexistují ekonomické, společenské, kulturní, profesní nebo zdravotní překážky, které by někomu znemožnily se zúčastnit realizace tohoto díla. A protože všechny oživuje jeden společný cíl, každý by se měl cítit pozván, aby se zúčastnil evangelizace světa.

Existuje něco důležitějšího než modlitba, práce a starost o spásu ostatních a spásu svou? Odpověď na tuto otázku nacházíme v samotném Ježíši Kristu, kterého Otec poslal na zem, aby všechny lidi učinil milovanými dětmi Boha. Ježíš byl tak prosáklý touto touhou, že se stala jediným „pokrmem“ jeho srdce. Neúnavně chodil do měst a vsí, hlásal všem Boží království a hledal všechny potřebující smíření. Tato touha jej přivedla až na kříž. Tuto misi Ježíš svěřil také svým učedníkům. Může nám být tato Ježíšova touha lhostejná?

Také Panna Maria se plně účastnila mise svého Syna a zapojila do toho celé své mateřské srdce. Ona se během svého pozemského života, který se podobal jiným životům plným rodinných starostí a práce, sjednocovala vždy nejsilnějším způsobem se svým Synem a spolupodílela se – opravdu zvláštním způsobem – na díle vykoupení.

Každý tedy může realizovat svůj podíl na díle vykoupení různým způsobem: skrze modlitbu, skrze svědectví života a společenskou angažovanost, skrze bezprostřední misijní a kněžskou službu, skrze angažovanost ve formaci a různých organizačních strukturách a také skrze materiální pomoc, nutnou k zajištění těch, kteří pracují na díle evangelizace. Společně s uskutečňováním těchto úkolů by se měl každý starat o svou spásu a pomáhat lidem, aby Boha poznávali, milovali a Bohu sloužili. Je to totiž dobrá a milá věc v očích našeho Spasitele, Boha, který touží po tom, aby všichni lidé byli spaseni a byli přivedeni k plnosti pravdy.

Také dnes jste Vy všichni zváni, abyste se podíleli na samotném poslání Ježíše Krista. Jste zváni, abyste se angažovali v díle nové evangelizace, ke starosti o materiální a duchovní dobro bližních, k budování církve a prosycování společnosti křesťanským duchem. Jste také zváni k angažovanosti v záležitostech světa, abyste dnes byli znamením naděje pro lidi a předzvěstí té země a toho nebe, ve kterých spolu s Boží láskou bude Boží pokoj a spravedlnost.

P. Bogusław Szpakowski SAC
Převzato z: www.horyzonty.misjesac.pl

Zpět