Svědectví

Svědectví - Řehoř

Vydáno: 9.12.2014 | Autor: Wojta

ŘehořJmenuji se Řehoř. Mým patronem je papež sv. Řehoř Velký. Pocházím z malé vesničky Tvarogi-Lackie, položené na Podlasiu v Drohiczynské diecézi. Mám dvě sestry a bratra a mí rodiče jsou velkými nadšenci polské vesnice. Před vstupem do semináře jsem absolvoval fakultu ekonomiky na Varšavské universitě, ve shodě s mými tehdejšími zájmy. Každý den se snažím prožívat inspirován slovy modlitby sv. Vincence Pallottiho „Sám nemůžu nic, s Tebou můžu všechno, z lásky k Tobě chci činit vše pro Tebe.“

Jak se objevila láska Boží v mém životě? Pán Bůh mě neustále překvapuje a vždy znovu mě zaskočí. Jakým způsobem? Dává mi v povolání se rozvíjet. Hodně lidí se mě ptá, jak se to stalo, že jsem šel do semináře. Není jednoduché odpovědět na tuto otázku. Možná také proto, že cesta ke kněžství je dlouhá a těžká. Něco o tom vím, protože jsem na ni vcházel dvakrát. Nedělám si starosti s tím, že jsem se stal knězem o rok později. Naopak. Je to pozitivní strana v deníku mého života a jsem s ní spokojen. Každý má svou cestu ke štěstí a ta není vždy rovná. Život umí zaskočit…

Ježíš klepe na srdce a říká: Jestli chceš, můžeš jít za mnou a následovat mě. Tak to bylo v mém případě. Narodil jsem se a dostal nádherný dárek – povolání. Ježíš mě od nejmladších let vedl po složitých cestách života: od ministranta, přes práci varhaníka, až do dnes – kdy jsem knězem. Náboženskou krizi a bytí s Bohem jsem prožíval na vyšším stupni základní školy. Byl to čas duchovní pouště, na které jsem se cítil opuštěný. Přelomem se stala duchovní obnova pro mládež o povolání. Byl to čas, kdy Ježíš už na mé srdce neťukal, ale doslova vyrazil dveře. Hledal mě. A možná jsem já začal tesknit po Něm a cítil jsem, že mi chybí.

Touha říci Bohu ano na celý život se vrátila a začala dozrávat. Když se začala blížit maturita, slovo Ježíš bilo v mém srdci stále silněji. Který seminář vybrat? Kde mě chce Bůh? Otázky bez odpovědí, které se začínaly stávat každodenností. Modlitba přinesla zprávu – budeš nosit pallotinskou kleriku. V tomto obleku tě chci vidět každý den. S Ježíšem jsem nediskutoval. Postulát, noviciát, seminář, práce na misiích… Sny, které se velmi rychle změnily. Krátce jsem vytrval v povolání. Odešel jsem. Ježíš mi dal čas. Poznával jsem sebe přes práci na sobě. Chvíle, které jsem strávil v horách, byly pro mě překvapením, o kterém mohou někteří jen snít. Jen na chvíli přestal být Ježíš pro mě důležitý. To byla přátelská transakce: dal jsem Bohu a sobě čas a On mi daroval druhou šanci. Šanci k návratu. Bůh je hojným dárcem a zná lépe naše touhy a myšlenky. Ví, co doopravdy potřebujeme, dokonce tehdy, když to v nás působí vzdor.

Bál jsem se návratu, ale Ježíš mě celou dobu ujišťoval o tom, že je se mnou a vede mě, tak jako tehdy, kdy jsem byl dítětem. Zariskoval jsem. Vsadil jsem na Ježíše. On mě nezklamal. Nikdy. Vedl mě a posiloval na cestě povolání v noviciátu, semináři a teď, když mě obdaroval Svým kněžstvím.

Pán Bůh má pro každého dar, který chce obětovat. Nejen svátečně, ale každodenně. Zadarmo. To je právě zázrak. V mém životě jich bylo mnoho a pevně věřím, že to, s čím jsem se setkal, má hluboký smysl…

A ty už jsi nalezl a rozbalil svůj dar od Boha?

Zpět

Svědectví

P. Richard Henkes SAC

Časopis Apoštol Božího milosrdenství
Logo Logo Logo Logo Logo

KONTAKTY

Komunita v Jámách (diecéze brněnská)
Otcové pallotini
Jámy 71
592 32 Jámy
tel. +420 566 502 855

Komunita ve Fulneku (diecéze ostravsko-opavská)
Otcové pallotini
Kostelní 111
742 45 Fulnek,
tel. +420 566 740 122