Unie katolického apoštolátu (UKA) je mezinárodní církevní společenství, které sdružuje laiky, kněze i zasvěcené osoby toužící žít a šířit víru v každodenním životě. Založil ji roku 1835 sv. Vincenc Pallotti, římský kněz s hlubokým přesvědčením, že každý pokřtěný je povolán k apoštolátu.
Srdcem Unie je jednoduchá, ale velmi silná myšlenka:
apoštolát není vyhrazen jen kněžím nebo řeholníkům, ale je posláním všech křesťanů. Každý podle svých darů, možností a životní situace může spolupracovat na šíření Boží lásky.
Sv. Vincenc Pallotti chtěl probudit víru, která je živá, tvořivá a otevřená službě. Proto zdůrazňoval spolupráci, jednotu a vzájemnou podporu mezi všemi stavy v církvi.
Unie katolického apoštolátu čerpá svou sílu z:
Motto pallotinské spirituality – „Caritas Christi urget nos“ (Láska Kristova nás žene) – vyjadřuje vnitřní dynamiku tohoto společenství.
Členové Unie se zapojují do života farností, rodin i společnosti. Apoštolát může mít mnoho podob:
katecheze, práce s dětmi a mládeží, charitativní služba, duchovní doprovázení, modlitba, svědectví víry v běžném životě či podpora misijního díla.
Důležité není „kolik“, ale věrnost a ochota dát Bohu k dispozici to, čím člověk je.
Unie katolického apoštolátu je otevřená všem, kdo chtějí:
Unie katolického apoštolátu není uzavřeným společenstvím, ale otevřeným prostorem pro ty, kdo chtějí s pokorou, radostí a nadějí spolupracovat na obnově světa v duchu Kristovy lásky.
Předsedkyně UKA v ČR: Jitka Bláhová, e-mail: jitka.blahova.mgr@centrum.cz
Místopředsedkyně UKA v ČR: Jarmila Hronová, e-mail: jajahronova@seznam.cz
Formační setkání probíhají každou druhou sobotu v měsíci ve farním sále v Radešínské Svratce.
Papežská rada pro laiky
1563/08/S-61/A-7411
Dekret
Počátky Unie katolického apoštolátu sahají až k 9. lednu 1835, kdy z vnuknutí Ducha svatého svatý Vincenc Pallotti (1795-1850) dospěl k rozhodnutí, že založí dílo, ve kterém by všichni členové Božího lidu mohli spolupracovat na evangelizačním poslání církve. Svatý Vincenc Pallotti byl přesvědčen, že všichni pokřtění jsou povoláni k tomu, aby odpovídali na „nové přikázání“ lásky (srov. Jan 15,12-15) tak, že se budou aktivně snažit o spásu bližních stejně jako o vlastní spásu. Zároveň se domníval, že osobní apoštolské iniciativy budou účinnější, když budou uskutečňovány společně a budou zaměřeny na obecné poslání žít a společně šířit Evangelium. Unie katolického apoštolátu už od svého počátku sjednocuje různé komunity věřících z každého stavu, tj. laiky, duchovní a řeholníky, kteří touží uskutečňovat svoje povolání podle apoštolských ideálů zakladatele. Tato spoluúčast na stejném charismatu předpokládá nezbytné rozlišení a doplnění mezi různými životními stavy v církevním společenství.V prvním článku Všeobecných stanov se píše, že „Unie katolického apoštolátu, dar Ducha svatého, je společenství věřících, kteří ve spojení s Bohem a mezi sebou podle charismatu svatého Vincence Pallottiho podněcují a podporují spoluzodpovědnost všech pokřtěných v oživování víry, v opětovném zapalování lásky v církvi a ve světě a v přivádění všech k jednotě v Kristu.“
Během let svého trvání Unie katolického apoštolátu získala mnohá vyjádření úcty a vážnosti ze strany církevní autority. Reskriptem ze dne 4. dubna 1835 tehdejší kardinál, římský vikář Carlo Odescalchi, udělil členům právě ustanovené Zbožné unie katolického apoštolátu zvláštní požehnání. Následně reskriptem ze dne 11. července téhož roku sdružení obdrželo zvláštní požehnání papeže Řehoře XVI. (srov. Svatý Vincenc Pallotti, Sebraná díla, IV, str. 3a 9).V kázání v římském kostele San Salvatore in Onda dne 22. června 1986 Jeho Svatost Jan Pavel II. vyzdvihl hlavní body charismatu svatého Vincence Pallottiho. Svatý otec se s vizí do budoucnosti obrátil k věřícím, kteří se shromáždili při této slavnostní příležitosti, a vyzval je: „Pokračujte v růstu vašeho díla, aby se to, co Vincenc Pallotti prorocky hlásal a co II. vatikánský koncil autoritativně potvrdil, stávalo šťastnou skutečností a aby se všichni křesťané stávali opravdovými Kristovými apoštoly v církvi a ve světě!“ („Insegnamenti di Giovanni Paolo II.“ IX, I [1986], str. 1899).II. vatikánský koncil a také pokoncilní Magisterium věnovali zvláštní pozornost formám přidružení ke spoluúčasti na životě církve a v souvislosti s nimi projevovali hluboké porozumění (srov. Dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem, 18, 19 a 21, posynodální apoštolská exhortace Christifideles laici, 29).V této souvislosti na začátku nového tisíciletí Jan Pavel II. potvrdil, že je důležité „podněcovat a podporovat různé způsoby přidružení, ať už tradiční formy či nové formy církevních hnutí, neustále dodávajících církvi živost, která je darem Božím a zakládá skutečné jaro Ducha“ (Apoštolský dopis Novo Millenio ineunte, 46).A tedy v kontextu s výše řečeným:
Uběhlo pět let od schválení Všeobecných stanov Unie katolického apoštolátu „ad experimentum“ (srov. Dekret Papežské rady pro laiky ze dne 28. října 2003).
Věnovali jsme se žádosti o definitivní schválení výše zmíněných Stanov, kterou této Papežské radě předložili Jeho Excelence nejdůstojnější pan Mons. Séamus Freeman, S.A.C., biskup z Ossory a prezident Unie katolického apoštolátu, a důstojný pan Jeremiah Murphy, S.A.C., generální sekretář.
Považujeme za vhodné definitivně schválit Všeobecné stanovy Unie katolického apoštolátu.
Příznivě jsme přijali změny v předloženém textu Všeobecných stanov.
Na základě článků 131-134 Apoštolské konstituce Pastor bonus o Římské kurii a kánonu 312 § 1,1 Kodexu kanonického práva Papežská rada pro laiky nařizuje:
1) schválení zřízení Unie katolického apoštolátu coby mezinárodního veřejného sdružení věřících jako právnické osoby podle kánonů 298-320 a 327-329 Kodexu kanonického práva;
2) definitivní uznání Všeobecných stanov, které jsou k dnešnímu datu příslušně ověřeny a jejichž kopie je uložena do archivu této Papežské rady.
Dáno ve Vatikánu, 28. října 2008, na svátek svatých apoštolů Šimona a Judy Tadeáše.
+ Josef Clemens, Sekretář
Stanislaw kardinál Rylko, Prefekt
Stáhnout text ZDE
