Na letošní kněžské svěcení v Ołtarzewě se vydala větší než obvyklá skupina z Česka. Čtyři osoby byly z ostravsko-opavské diecéze a čtrnáct z brněnské diecéze.
V rámci české skupiny jsme se dohodli, že sto procent nákladů na cestu uhradíme z prostředků SAC v Česku. Nejprve ve svých farnostech a poté prostřednictvím spřátelených farářů (anebo se souhlasem faráře také přes známé ministranty) jsme chlapcům nabídli společnou cestu na svěcení spojenou s návštěvou Varšavy a Krakova. Smyslem však nebylo jen jet na svěcení a přitom navštívit Varšavu a Krakov, ale především vyrazit k pallotinům. Do jejich světa. Proto na nás v každém navštíveném domě čekali spolubratři, kteří nám věnovali svůj čas a vyprávěli o životě a práci pallotinů na daném místě.
Naše čtrnáctičlenná skupina z brněnské diecéze vyrazila na cestu už ve čtvrtek 8. května. „Jedním okem upřeným na komín Sixtinské kaple“ jsme nejprve dorazili do Čenstochové, kde nám bratr Robert Pilarski při obědě v Dolině Milosrdenství vyprávěl o pallotinském hábitu, životě a příslibech. Nebyl to přitom žádný monolog, odpovídal i na otázky chlapců. Poté jsme navštívili kostel v Dolině Milosrdenství, Jasnou Horu, pallotinský obchod s devocionáliemi v Čenstochové a následně jsme slavili mši svatou v Dolině Milosrdenství. Nakonec jsme se ještě setkali s P. Mariuszem Marszałkem.
Cestou do semináře v Ołtarzewě se v Římě objevil bílý dým. Když jsme dorazili k semináři, sledovali jsme u aut přenos z Říma. Kdo je novým papežem? Jak vypadá? Poté, co jsme se seznámili s Lvem XIV., nás v semináři ubytoval P. Zbigniew Kołodziej.
V pátek ráno jsme jeli do svatyně v Ożarowě. Čekal tam na nás P. Radek Wileński, který nám vyprávěl o kostele a pozval nás na faru, kde už pro nás bylo připraveno pohoštění, káva a koláč. P. Radek se také svěřil, že se kdysi v semináři v Ołtarzewě učil česky. Byla doba, kdy ve vyšším kněžském semináři probíhal lektorát češtiny; nyní je, jak věříme, zatím jen dočasně přerušen.
Z Ożarowa jsme jeli na Staré Město do Varšavy a potom na Skaryszewskou, kde na nás čekal P. Paweł Strojewski. Provedl nás kostelem i domem a nakonec jsme ho v domácí kapli, v poslední den, který ještě prožíval s titulem novokněze, poprosili o požehnání. Potom jsme si dali kávu ve společenské místnosti a přes Chrám Boží Prozřetelnosti jsme pokračovali do Konstancina.
V Konstancině nás přijal P. Wojciech Świderski. Domem nás provedl P. Marek Książak a potom následovala pizza, mše svatá, společná fotografie a návrat do semináře.
V sobotu jsme se zúčastnili mše svaté. Když jsem seděl v presbytáři, všiml jsem si, že na kůru kolem varhan je mnoho volného místa. Škoda, že chlapci nebyli nahoře; možná by na ně pohled na ołtarzewský presbytář z této perspektivy zapůsobil ještě silněji. Píšu to proto, že by snad mohla vzniknout taková tradice: když někdo přiveze chlapce na svěcení, bylo by možné jim, pokud kůr nebude obsazen sborem, nabídnout místa právě tam.
Po mši svaté a po obědě se nám podařilo pořídit společnou fotografii s arcibiskupem Adrianem Galbasem, generálem Zenonem Hanasem a provinciálem Waldemarem Pawlikem. Poté, co jsme přijali požehnání od jednoho z novokněží, jsme odpoledne odjeli do Nieborówa, do muzea starých vozidel a motorek. Večer jsme strávili v semináři a v neděli ráno jsme odjeli do Krakova.
V Krakově-Lagiewnikách nás po mši svaté rektor Zbigniew Bielas pozval na oběd a po obědě jsme se setkali s biskupem Janem Zającem, který přijede do Česka na konci července na zakončení pěší pouti k Božímu Milosrdenství. Po návštěvě centra Krakova, Mariánského kostela i zmrzlinárny jsme se v neděli před půlnocí vrátili do Česka.
Cestou zpět jsem poprosil chlapce, aby – pokud budou chtít – napsali pár vět o výjezdu a o pallotinech. Pan Jan, jeden z řidičů, během návratu řekl, že bratr Robert v Čenstochové uvedl ducha služby jako jeden z prvků pallotinských příslibů a že právě tohoto ducha služby pan Jan ze strany pallotinů viděl a zakoušel.
Děkuji všem spolubratřím, kteří nám věnovali svůj čas.
P. Wojciech Zubkowicz, SAC
