Kardinál Robert Francis Prevost si zvolil jméno Lev. Jeho bezprostřední předchůdce, Lev XIII, totiž dobře znal svatého Vincence Pallottiho a choval k němu mimořádnou úctu. V papežské ložnici se až do smrti Lva XIII nacházela Pallottiho busta, kterou dnes můžeme obdivovat v muzeu sv. Vincence v generálním domě pallotinů v Římě. Vedle busty je v rámu umístěno toto osvědčení: „…Tato sádrová busta představující ctihodného P. Vincence Pallottiho patřila Jeho Svatosti papeži Lvovi XIII a až do jeho smrti stála v jeho ložnici u postele“ (Ve Vatikánu, 20. dubna 1906).
Jak k tomu došlo?
Gioacchino Pecci se ještě před svým zvolením papežem vzdělával nejprve v jezuitské koleji ve Viterbu a poté v letech 1824–1832 studoval na Collegio Romano. Na téže koleji studoval i mladý Vincenzo Pallotti, a to v letech 1808–1813, než přešel na univerzitu La Sapienza.
Na tomto místě stojí za připomenutí, že Collegio Romano založil roku 1551 sám svatý Ignác z Loyoly. Šlo o první jezuitskou školu v dějinách. Roku 1873 ji papež Pius IX. rozšířil a přetvořil v Papežskou gregoriánskou univerzitu.
Právě na Collegio Romano získal Pecci v roce 1836 doktorát z teologie a brzy nato také diplom o ukončení studií občanského a kanonického práva. Následně vstoupil do Papežské církevní akademie, aby se připravil na diplomatickou službu při Apoštolském stolci.
Léta, během nichž Gioacchino Pecci v Římě studoval a získával své diplomy (1824–1836), byla zároveň obdobím mimořádně intenzivní apoštolské činnosti Vincence Pallottiho. Jako bohoslovec a později jako mladý kněz se Pecci s Pallottim téměř nevyhnutelně musel setkávat. Došlo to dokonce tak daleko, že ještě před přijetím jmenování apoštolským nunciem v Belgii, jímž byl v letech 1843–1846, požádal Pallottiho o radu.
Víme to ze svědectví biskupa Giuseppe Pecciho, biskupa diecéze Gubbio, který sice nepatřil do rodiny papeže Pecciho, ale byl jeho blízkým spolupracovníkem. Z jeho výpovědi vyplývá, že budoucí papež Lev XIII. tíhl více k pastorační službě než k diplomacii. Vincenc Pallotti, u něhož hledal radu, mu měl říci, aby do Belgie odjel a nepochyboval o své touze pracovat pro spásu duší, neboť se jednoho dne stane „Pastýřem pastýřů“. U příležitosti 200. výročí narození Lva XIII. v roce 2010 byla tato skutečnost zaznamenána i v jeho životopise.
Roku 1878, tedy 28 let po Pallottiho smrti, byl kardinál Gioacchino Pecci jako arcibiskup Perugie zvolen papežem a přijal jméno Lev XIII. O deset let později, 13. ledna 1887, podepsal dekret o zahájení beatifikačního procesu Vincence Pallottiho a tím vyjádřil svou úctu k apoštolským iniciativám i ke svatosti našeho otce zakladatele. Právě v této souvislosti vznikla na jeho výslovnou žádost Pallottiho busta vytvořená podle jeho posmrtné masky, která byla následně umístěna do papežských apartmánů.
Nástupce Lva XIII, Pius X, daroval roku 1906 tuto bustu pallotinům. Dodnes se nachází v římském muzeu památek na tohoto světce.
Lev XIII vešel do dějin jako nejdéle žijící papež. Zemřel totiž ve věku 93 let. Věkem ho sice překonal Benedikt XVI, který zemřel v 95 letech, ten však již byl emeritním papežem. Hrob Lva XIII se nachází v bazilice sv. Jana v Lateránu.
P. Stanislav Stawicki, SAC
