(1900–1945)
Narodil se 26. května 1900 v německém Ruppachu do věřící rodiny, v níž se mu dostalo dobrého všeobecného i křesťanského vzdělání a kde začal rozpoznávat své povolání ke kněžství. Roku 1912 vstoupil ve Vallendaru do menšího semináře Společnosti katolického apoštolátu (pallotinů). Po vojenské službě dokončil formaci a 25. září 1921 složil řeholní sliby. Kněžské svěcení přijal 6. června 1925 a poté působil jako učitel na pallotinské škole ve Vallendaru. Pro onemocnění tuberkulózou musel na jeden rok vyučování přerušit, následně učil v Alpen a další rok se vrátil na původní školu, kde působil až do roku 1931.
Poté byl poslán do měst Katscher (dnes Kietrz) a Frankenstein (dnes Ząbkowice Śląskie) ve Slezsku (od roku 1945 součást Polska). Po nástupu nacistů k moci byl roku 1937 ve Vratislavi souzen za výrok o vůdci. Posilněn důvěrou v Boží pomoc se s velkou horlivostí věnoval pastorační činnosti v Branitz (dnes Branice v Polsku), kde vedl duchovní cvičení. Kázal o rovnosti lidí a vystupoval proti eutanazii postižených a slabých. Neodradila ho ani udání, ani zatčení gestapem 8. dubna v Ratiboři a dvouměsíční samotka za údajné pobuřování z kazatelny. Byl označen za nebezpečného, avšak brzy se na něj vztáhla amnestie při příležitosti připojení Rakouska k Třetí říši.
Pro svou neoblomnost v hlásání pravd víry byl 10. července 1943 deportován do koncentračního tábora Dachau u Mnichova. Zde mu bylo přiděleno vězeňské číslo 49642 a byl zařazen mezi kněze na blok 26. I v těchto podmínkách povzbuzoval sklíčené a ze svého skromného přídělu se dělil s hladovějícími. Uvažoval, že po skončení války by chtěl pomáhat na Východě, a po setkání s pozdějším pražským arcibiskupem se proto začal učit česky.
V prosinci 1944 propukla v táboře epidemie skvrnitého tyfu a nakažené bloky byly prohlášeny za uzavřené bloky smrti. Otec Richard Henkes, vědom si evangelních požadavků i s nimi spojeného nebezpečí, se dobrovolně přihlásil k péči o nemocné a umírající. Toužil jim v posledních chvílích zprostředkovat lidskou i Boží blízkost, zejména prostřednictvím svátostí. Na bloku 17 se sám nakazil a po přibližně deseti týdnech, 22. února 1945, zemřel.
Jednomu z vězněných kněží se podařilo zajistit, aby bylo jeho tělo zpopelněno odděleně od ostatních, a uchovat jeho popel. Po válce byla urna uložena na pallotinském hřbitově v Limburgu, v roce 1990 pak přemístěna do jiné hrobky.
Slavnost blahořečení se konala 15. září 2019 v katedrále sv. Jiří v Limburgu. Předsedal jí kardinál Kurt Koch, předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů, jako zvláštní vyslanec papeže Františka.
